Začínali jsme většinou v nejrůznějších dětských muzikách. Marika hrála ze začátku – od roku 1989 – ve Valášku, hodně se nás sešlo v Barvínku (Světlana '88, Lucka a Přema '92, Silvia '94), kterým později prošel i Ondra.
Soubor, který nás vzal pod svá křídla po ne zrovna přátelském rozchodu s Barvínkem, byla VONIČKA ZLÍN, se kterou jsme od roku 1995 zažili spoustu výborných akcí. Za zmínku rozhodně stojí dva zájezdy do Polska (družební město Chorzów) – troufám si říct, že na některé tamější speciality, ať už gastronomické či kulturní, mnozí dlouho nezapomenou. Oblíbeným cílem bylo (a doufám, že i nadále bude) Slovensko: 1x zimní zájezd do Martina, kde byla taková „kosa“, že se za celé vystoupení jedné z nás vůbec nepodařilo naladit; 1x letní zájezd do Trenčína a 2x festival Staré nôty mladých strún Európy (1999 a 2000), z nichž existuje v domácích archivech spousta fotek i nahrávek a v paměti nepřeberně zážitků. Z domácích akcí bych měl jmenovat Kopaničářské slavnosti '02 ve Starém Hrozenkově, Podluží v písni a tanci 2003 ve Tvrdonicích a Národní přehlídku v Mělníku (2002). Rovněž naše slavné Rožnovy s jejich patáliemi nelze pominout – ono v podstatě ani jedno tamní vystoupení neproběhlo bez problémů (tato tradice se nás drží už od Barvínku:-).
Za poměrně dlouhou dobu se ve Voničce vystřídal celý zástup muzikantů. Významným předělem byl příchod Ondry (1999) a Jirky (2000) z CM při ZUŠ Otrokovice. V rámci objektivity musím napsat, že nabylo vždy všechno v pohodě. Například naše vzájemné vztahy za ty roky procházely nejrůznějšími fázemi: od více či méně naplněných lásek až k místy dosti silným antipatiím... Ale přežili jsme to!
Se vstupem do nového milénia začal krystalizovat kolektiv schopný samostatné existence a s ambicemi být tak říkajíc umělecky nezávislý. To se prakticky projevilo organizováním soukromých soustředění (tedy muzika bez tanečníků), ze kterých se už stihla vyvinout jakás takás tradice. Když se na začátku roku 2003 objevila možnost a hlavně chuť zahrát na dvou rodinných oslavách (z jedné nakonec sešlo – pozn. red.), rozhodli jsme se založit se jako nová CM s vlastním jménem, akcemi a repertoárem. Prvotní rozhovory probíhaly v našem „kongresovém centru“ Flip a vyvrcholily na Podvesné 2/03 bouřlivou debatou o vhodném jméně, ktrážto k definitivnímu konci dospěla až v květnu '04.
Snaha osamostatnit se pěkně korespondovala se snahou dát dohromady novou dětskou muziku pro Voničku. V současné době však stále hrajeme my jako „výpomoc“; ale co, však jim máme za co být vděční...
Přema, 5/04